27. srpna 2014
55 českých legend z hradů, zámků a měst

ilustrace Zdeňka Krejčová

nakladatelství Práh, 2007

České hrady, zámky i historická města dnes vnímáme jako přirozenou součást našeho kulturního dědictví. Jejich magie je však skrytá, nnalistujete ji v žádném průvodci. Podílí se na ní architektura i historické události, nejvíc však k nám však promlouvá z mnohdy zapomenutých legend a pověstí. V nich se odrážejí osudy a naděje lidí, kteří tu v dávných dobách žili, a ožívají skřítci, čerti a duchové.

ukázka z knihy

O pasáčkovi se zlatými vlasy

Ve vsi pod šumavskými vrchy žil kdysi dávno chudý chalupník. Žena mu zemřela, zůstal sám jen se synkem Tomášem. Vydělával si na chudé živobytí vázáním košťat, a proto často chodíval se synem na březové pruty. Když už vyřezali všechny pruty v okolí, pustili se dál, až do lesů kašperského pána.

Tam bylo krásných bříz, až jim oči přecházely. Nařezali velké otepi prutů, svázali je a hodili si je na záda. Vtom se za nimi ozval hromový hlas: „A mám vás…!“

Byl to kašperský hajný. Otec se synem prosili, aby je pro těch pár prutů netrestal, ale hajný byl neoblomný.

„Hned se mnou půjdete na hrad! Však vám kašperský pán ukáže, jak trestá zloděje…!“

Když chalupník stanul před kašperským pánem, třásl se strachy před hrozným trestem, který ho čeká. Ale rytíř chalupníkovi jen pohrozil, že jestli ho ještě jednou ve svých lesích uvidí, bude s ním zle. Pak jeho zrak padl na mladíka, který stál se sklopenýma očima po otcově boku. Napadlo ho, že by se mu mohl hodit k práci.

„Ten chlapec tu ale za trest zůstane. Jak ti říkají?“ zeptal se ho rytíř.

„Tomáš, pane.“

„Od zítřka budeš pást můj dobytek. Ale to ti povídám, jakmile se ze stáda ztratí jen jediný kus, přijdeš o hlavu!“

Z hradu se chalupník vracel sám a smutný. Bál se, že syn stádo neuhlídá a kašperský pán ho nechá popravit.

Ani Tomášovi nebylo do zpěvu. Jak má ohlídat stádo krav a býků, když takovou práci ještě nedělal? Vyšel před hrad na lesnaté stráně, usedl na povalený strom a hlavou se mu honily chmurné myšlenky.

Najednou se před ním zjevil bradatý mužíček. Překvapený Tomáš ho pozdravil a mužíček se hned ptal: „Co tu posedáváš, jako by ti ulítly včely?“

„Copak včely,“ povzdechl si Tomáš. „Zítra mám poprvé hlídat dobytek kašperského pána, a jestli bude chybět jen jediný kus, až je přiženu z pastvy, přijdu o hlavu.“

„Ale nepovídej,“ zasmál se mužíček. „To je lehká pomoc. Tady máš píšťalku, dobře si ji schovej! Jak na ni zapískáš, stádo k tobě samo přiběhne a žádný kus nebude chybět.“

Tomáš mužíčkovi poděkoval a píšťalku strčil do kapsy.

„A teď se pěkně umyj tady u studánky,“ povídá ještě mužíček. „Jsi celý umouněný, to by ses kašperskému dobytku nemusel líbit, hahaha!“

Tomáš se naklonil nad studánku, aby si nabral vody a umyl si tvář. Ale jak se sklonil, mužíček ho zezadu popadl za vlasy a ponořil mu hlavu hluboko do vody. Tomáš zalapal po dechu a zlostně se mužíčkovi vyškubl. Vlasy měl celé zmáčené a kapala z nich voda.

„No, no, jen se necukej,“ chechtal se mužíček. „Vždyť chci jen tvé dobro. Podívej se na hladinu, nevidíš žádnou změnu…?“

Tomáš se spatřil ve studánce jako v zrcadle a užasl. Jeho vlasy byly celé zlaté.

„To je můj druhý dar. Ale skrývej své tajemství, jen tak si tě štěstí samo najde,“ řekl ještě mužíček a zmizel, jako by tu nikdy nebyl.

Překvapený Tomáš přemýšlel o tom, co mu skřítek pověděl. Pak vytáhl z kapsy pletenou čepici, kterou nosíval za silného větru, a narazil si ji na hlavu, aby nebyl vidět ani jediný zlatý vlas.

Tak se vrátil do hradu. Přespal v koutě stájí na kupce sena a druhý den ráno hnal dobytek na pastvu. A bylo to, jak mužíček řekl: večer jen zapískal na píšťalku a stádo k němu samo přiběhlo, nechyběl ani jediný kus.

V hradu se divili, že Tomášovi jde práce tak snadno od ruky. Povídali si, že v tom jistě budou nějaké čáry. A co ta podivná čepice? Jestlipak pod ní neskrývá oslí uši nebo něco podobného…? Ale protože na Tomášovi jinak nic zajímavého nebylo, brzy ho nechali být.

Kašperský pán měl mladou a krásnou dceru. Za horkých dní ráda chodívala na procházky do okolních lesů. Nejraději sedávala u studánky a vázala kytice z kvítí, které rostlo kolem. Jednou se zas vydala ke studánce. Už zdálky viděla, že ve stínu pod vysokým dubem někdo leží. Přikradla se po špičkách až k neznámému – vždyť je to kašperský pasáček! Čepice se mu ve spánku svezla na stranu a cosi zpod ní zasvítilo. Zvědavá dívka mu opatrně sňala čepici a kolem hlavy se Tomášovi rozlily vlny zlatých vlasů.

Srdce se jí rozbušilo, jak to ještě nepoznala. Pro ty nádherné vlasy se dcera kašperského pána do Tomáše zamilovala. A tak dlouho prosila otce, až jí dovolil vzít si Tomáše za manžela.

Po stavbě dal Tomáš, nyní už rytíř a zeť kašperského pána, zapřáhnout do kočáru a jel se za otcem. Bylo to šťastné shledání, vždyť chalupník už syna dávno oplakal, a on se teď vrací jako pán…!

Tomáš si otce odvezl na hrad. A tam pak žili všichni v lásce a svornosti až do konce svých dnů.