27. srpna 2014
Strážci pražských ulic

fotografie Jiří Šusta

nakladatelství Mladá fronta, 2006

Domovní znamení dodávají historickým domům i ulicím jedinečnou atmosféru, podílejí se na vytváření „genia loci“, za kterým se do Prahy opakovaně vracejí návštěvníci z celého světa. Každé ze známých i zapomenutých domovních znamení má svůj čas, svou historii, svůj vlastní příběh. Tato kniha je určena všem, kdo rádi objevují skryté krásy staré Prahy.

ukázka z knihy

U Tří divých mužů

Řetězová 7

Už za renesance se Pražané ze zpráv mořeplavců dozvídali o „lidech indiánských“, exotických tvorech, kteří dosud nebyli civilizovaní podle evropských měřítek. Přívlastek „indiánský“ čteme také v soupisech rozsáhlých sbírek císaře Rudolfa II., kde je toto slovo běžně užíváno jako označení cizího a vzdáleného původu. Tehdy se nazývalo „indiánským“ jednoduše všechno, co přicházelo z dalekého zámoří, tedy i zboží z Orientu nebo dokonce mouřenínové, vkomponovaní do sousoší sv. Ignáce na Karlově mostě. Až roku 1722 Praha s určitostí přivítala skutečné americké rudokožce, dokonce prý z náčelnického rodu. Dva indiánští princové navštívili Prahu jako předtím nejrůznější končiny Anglie, Francie a Německa nikoli z touhy po poznání cizích zemí nebo ve funkci nositelů diplomatické mise, ale z čistě zištných úmyslů – spolu se svými bělošskými společníky uspořádali v kterémsi z domů v Železné ulici výstavku neobvyklostí, za kterou se vybíralo vstupné. Dobové prameny zmiňují jejich snědá těla, hustě pokrytá tetováním v podobě zvláštních ornamentů.

Ví se, že už roku 1714 byli na omítce zdejšího domu namalovaní tři Indiáni, podle kterých se mu říkalo U Tří divých. Jeden divoch později navždy zmizel při dodatečném probourání okna. Případ domu U Tří divých plně potvrzuje mou osobní hypotézu, že k magii pražských domovních znamení patří přitahovat související příběhy. Jak jinak si vysvětlit, co se tu odehrálo roku 1791? Tehdy tu jakýsi cizinec předváděl tři lidožrouty z indiánského kmene, kteří divoce křepčili, vydávali skřeky v neznámé řeči, trhali holuby rukama a před užaslým obecenstvem je pojídali za syrova. Atrakce to prý byla náramná – ale jen do chvíle, než jeden přihlížející sedlák v divoších poznal vykutálené pacholky ze svého dvora. Než úřady stačily podvodníky polapit, zmizeli neznámo kam. V roce 1911 si tu však otevřel noblesní podnik kabaretiér Josef Walter a podle pařížské bohémské čtvrti jej nazval Montmartre. Brzy i do do pražského Montmartre našla cestu bohémská elita, malíři, spisovatelé, divadelníci, zpěváci a všelijaká rozpustilá společnost. Mezi hosty se objevovali spisovatelé Egon Ervín Kisch, Eduard Bass, Max Brod i Franz Kafka nebo Jaroslav Hašek, tvůrce Dobrého vojáka Švejka. Dnes se U Tří divochů už nedivočí. Ale odlesk tradice zůstal v podobě příjemné kavárny v přízemí, kde se scházejí pražští studenti, intelektuálové a umělci na kus řeči.