27. srpna 2014
Čítanka pro základní školy 3

autorky Jana Čeňková (výběr a editace textů), Alena Ježková (autorské texty)

ilustrace Zdeňka Krejčová

Státní pedagogické nakladatelství 2010

Čítanka je součástí nové koncepční řady čítanek pro 2. až 5. ročník ZŠ. Uvádí ukázky z tradiční, klasické i soudobé literatury pro děti a také mnohé původní texty spisovatelky Aleny Ježkové, které dětem přibližují svět kolem nás.

možnost koupě: www.spn.cz

ukázka z knihy

Cestování po jídelním lístku

Děda má dnes narozeniny. Oslavíme je tak, že všichni půjdeme do restaurace na oběd. Děda se těší, ale babička bručí, že to bude stát moc peněz.

Táta jí říká: „Jednou za čas přece můžeme slavit i bez nádobí. Nebo se ti po něm bude stýskat?“

Když totiž doma něco slavíme, po jídle se nikomu nechce mýt špinavé nádobí. Jen babička se hned hrne ke dřezu. Z toho je naše máma nervózní, protože přece nemůže nechat babičku mýt nádobí. Obě se začnou dohadovat, a nakonec jsme nervózní úplně všichni. Myslím, že oběd v restauraci táta vymyslel právě kvůli tomu. To bylo od něj chytré!

V restauraci máme zamluvený stůl. Číšník nás vítá ve dveřích a vede nás na místo. Náš stůl už je připravený. Je na něm bílý ubrus, pět malých ubrousků, pět příborů a květiny ve váze. Děda si sedá do čela jako správný oslavenec. Servírka nese jídelní lístky v kožených deskách, pro každého jeden.

„Dejte si, na co máte chuť,“ vybízí nás táta. Všichni se začteme do jídelního lístku.

„Děti, děti, to je drahé,“ naříká babička, ale jen tak naoko. „Měli jsme se raději najíst doma!“

Máma ji uklidňuje: „Nekoukej na ceny, babičko, dnes přece slavíme.“

Jako první má vybráno děda. „Je to jasné,“ zaklapne desky. „Dám si maďarský guláš s knedlíkem.“

Táta si dá španělský ptáček s rýží. Máma si vybrala francouzskou cibulovou polévku a pečené kuře s americkými brambory. Babičku musíme ještě chvíli přemlouvat, než se rozhodne pro anglický rostbíf.

„A co ty, Jirko?“ ptá se táta.

Nejsem tak rychlý. Všechno si chci pozorně pročíst, nejdřív PŘEDKRMY, pak POLÉVKY, HLAVNÍ JÍDLA, SPECIALITY ŠÉFKUCHAŘE, SALÁTY, PŘÍLOHY a DEZERTY. Všichni už ale na mne čekají, tak si vybírám těstoviny po italsku.

Táta servírce nahlásí všechna naše jídla. Když poslouchám, jak objednává, něco mě napadne.

„Víte, že jsme si objednali samá cizí jídla?“

Všichni se diví, ale pak děda řekne: „Ten kluk má pravdu!“

„Proč se tak jmenují?“ ptám se. „Italské těstoviny, anglický rostbíf nebo maďarský guláš?“

Máma mi to vysvětluje: „Recepty na ta jídla pocházejí z různých zemí. V každé zemi mají svá oblíbená jídla. Například v Itálii mají lidé nejraději pizzu nebo různě upravené těstoviny, jaké sis objednal.“

„My Češi máme také svá tradiční jídla, na kterých si u nás cizinci rádi pochutnávají. Takové knedlíky s vepřovou a se zelím, ty jinde na světě nevaří,“ říká táta.

Povídáme si, jaká jídla ještě mají původ v cizině. Napadají nás anglická slanina, srbské žebírko, řecký salát nebo slovenské halušky.

„Co uherský salám?“ říká máma. „Ten je vlastně maďarský, protože dřív se Maďarsku říkalo Uhry.“

Jiná jídla zas mají název od měst, odkud pocházejí, jako kremžská hořčice z města Krems nebo linecké koláčky z města Linze, obě ta města leží v Rakousku. Nebo pařížský dort s kakaovou šlehačkou, který vymysleli cukráři v Paříži.

„Pražská šunka,“ řekne babička a zasní se. „Je taková pěkně libová, dřív ji uměli dělat jen v Praze.“

„A olomoucké tvarůžky!“ halasí děda. „Ty nejlepší jsou přímo z Olomouce.“

To už servírka přináší plné talíře a my se pouštíme do jídla. Chutná nám. Když dojíme, děda, babička, máma a táta chtějí kávu.

„Čtyřikrát vídeňskou kávu se šlehačkou,“ objednává táta. „Děláte tak dobrou, jako ve Vídni?“ Servírka se usmívá a přikyvuje.

„A našemu Jirkovi ještě pohár s italskou zmrzlinou,“ mrkne na mě děda. „Vždyť kdyby nám to neřekl, ani bychom nevěděli, že jsme při obědě procestovali skoro celý svět.“