27. srpna 2014
Čítanka pro základní školy 2

autorky Jana Čeňková (výběr a editace textů), Alena Ježková (autorské texty)

ilustrace Gabriel Filcík

Státní pedagogické nakladatelství 2010

Čítanka je součástí nové koncepční řady čítanek pro 2. až 5. ročník ZŠ. Umožňuje návaznost na kterýkoli slabikář a učebnici čtení v 1. ročníku. Je členěna do tří základních oddílů, ve vyrovnaném poměru uvádí ukázky z tradiční, klasické i soudobé literatury pro děti. Její osou jsou původní autorské texty spisovatelky Aleny Ježkové, které dětem přibližují roční období, svět kolem nás i etické a morální hodnoty.

možnost koupě: www.spn.cz

ukázka z knihy

Džesy neboli Jessie

Dnes k nám do třídy přišla nová holka. Vlasy má kudrnaté a kůži po celém těle úplně hnědou, jako hodně moc opálenou.

„To je Džesy,“ řekl pan učitel. „Vaše nová spolužačka. Přijela z Ameriky a celý rok bude chodit do naší třídy. Helenko, vedle tebe je volné místo, viď?“

Kývla jsem. A pan učitel tu holku posadil ke mně do lavice.

Moc se mi to nelíbilo. Nechci sedět s nějakou novou holkou. Zvlášť s takovou, která je úplně z ciziny a vypadá jinak. Zamračila jsem se a odsunula svou židli až na kraj lavice, aby si ta holka nemyslela, že s ní chci kamarádit.

Džesy se posadila a vyndala si sešity a učebnice jako ostatní. Měli jsme čtení. Když mě pan učitel vyvolal, četla jsem chvíli nahlas. Umím číst dobře. Pak pan učitel řekl:

„Stačí, Helenko. Teď ty, Džesy. Zkusíš nám něco přečíst?“

Džesy strašně zčervenala a bylo vidět, že moc neví, co má dělat. Musela jsem jí ukázat řádek, který právě čteme. Potom pomalu začala číst: „F lju – bokch – em leze…“

Všichni jsme se rozesmáli. To ani nebylo možné, jak ta Džesy špatně četla! Měla číst „V hlubokém lese…“, a ona četla, jako když někde něco leze.

„Jéje, děti,“ řekl pan učitel a spráskl ruce. „Vidím, že vám musím něco vysvětlit. Džesy má tatínka Američana a maminku Češku. Narodila se v Americe, a tak její rodný jazyk je angličtina. Vy jste se narodily v Čechách, proto mluvíte a čtete česky. Džesy umí česky jen něco málo od maminky. Ale určitě zná česky víc, než vy anglicky! Zvedněte ruku, kdo z vás umí anglicky…?“

Nikdo u nás ve třídě anglicky neumí. Jen třeba „jéz“, to se píše „yes“ a znamená to „ano“. Nebo „helou“, to se píše „hallo“ a znamená to „ahoj“. Angličtinu budeme mít ve škole až za rok nebo za dva.

Pan učitel umí anglicky moc dobře. Něco řekl, čemu jsme nerozuměli. Džesy se zasmála, až jí kudrny poskočily, a našemu učiteli anglicky odpověděla. Potom vstala, vzala si křídu a na tabuli napsala: JESSIE. „Džesy!“ řekla a uklonila se.

„Jessie vám ukázala, jak se píše její jméno. Teď zase vy jí řekněte, jak se jmenujete, a svá jména napište na tabuli.“

Tak jsme jeden po druhém vstávali a říkali jsme svá jména a psali je na tabuli. Džesy – vlastně Jessie – se pokaždé zazubila a jméno opakovala: KÁJA, HONZA, BERTA, ANDREA, HELENKA, JIRKA. Trvalo to dlouho, protože ve třídě nás je dvacet tři. Ale všechny to bavilo.

Potom zazvonilo a byla přestávka. K naší lavici se nahrnula spousta dětí a vyptávaly se Jessie na nejrůznější věci. Jako odkud je, jestli má bratra nebo sestru nebo aspoň psa, kde bydlí a čím jsou její rodiče. Jessie si dala si ruce na uši, jako že těch otázek je najednou moc.

„Nechte ji,“ okřikla jsem ostatní. „Nevidíte, že vám nerozumí? Musíte mluvit jeden po druhém a pomalu!“

„Po – málu,“ souhlasila Jessie. A pak nám legračně česky řekla, že přijela z města Ňujork, to se píše New York.

„Fjúúú,“ hvízdl Standa. „To je něco!“

Všichni jsme koukali, protože New York známe jen z filmů, které dávají v kině nebo televizi. Víc už Jessie nestačila říct, protože zazvonilo.

Než začala hodina, řekla jsem Jessii: „Budeme kamarádky, chceš?“

„Chceš,“ usmála se Jessie a zakývala hlavou, jako že ano. Řekla ještě: „Kama- rádky? Friends!“

„Friends,“ řekla jsem po ní. A tak jsem se naučila své první pořádné anglické slovo.