22. srpna 2014
Praha babka měst

fotografie Alena Ježková

nakladatelství Albatros, 1. vydání 2002, 2. upravené vydání 2006

výborný tichý průvodce při procházkách starou Prahou.

Současně s moderní Prahou žije tiše Praha babka, která pamatuje už tisíc let. Promlouvá k nám příběhy starých domů, pyšných chrámů a dávných legend. Kniha vás provede Pražským hradem, Starým Městem, Malou Stranou, Novým Městem, Židovským Městem a Vyšehradem. Dozvíte se, jak žili dřívější obyvatelé Prahy, zasmějete se pekaři jedoucímu na sudu nebo hubaté bábě Čertovce. Knížka nabízí ucelený pohled na historickou Prahu v zábavné a srozumitelné podobě. Je doplněna přehledem nejvýznamnějších českých panovníků, pražských řeholních řádů a slovníčkem odborných výrazů.

kniha získala ocenění: 

  • Zlatá stuha 2002
  • Sukova cena učitelů 2002
  • Čestné uznání nakladatelství Albatros 2002

možnost koupě: www.albatros.cz

více informací na: http://jenia.bloguje.cz/643763-o-genetickych-zmatcich-a-o-praze-babce-mest.php

ukázka z knihy

"Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat!" A hned druhého dne poslala služebníky, aby jeli do lesů tím směrem a pozorovali, zda neuvidí něco zvláštního. Když se vrátili, vyprávěli kněžně, že pod vrchem Petřínem viděli dva muže, otesávající kládu na práh nového domu. Když to Libuše vyslechla, rozhodla se, že na tom místě založí město, které ponese jméno podle prahu -- Praha. Žádné důkazy než pouhá vyprávění ale o tehdejším osídlení Vyšehradu nemáme. Kněžna Libuše se prý provdala za Přemysla Oráče, od nějž odvozuje svůj původ rod Přemyslovců, českých knížat i králů.

V údolí Vltavy se mnohé změnilo někdy před jedenácti sty lety, když se rod Přemyslovců přistěhoval nad pustou skálu nad řekou ze svého sídla na Levém Hradci, místě na levém břehu Vltavy nedaleko za dnešní Prahou. Tak je pražský Hrad jedním z mála míst na světě, které je sídlem hlavy státu už po víc než tisíc let.

S Přemyslovci přišli do blízkosti nového sídla i obyvatelé podhradí: služebnictvo, řemeslníci a kupci z blízkých i dalekých končin. Zakladatelem Pražského hradu byl podle všeho přemyslovský kníže Bořivoj. Nechal vystavět hliněnými valy dobře zabezpečené hradiště s knížecím sídlem, s hospodářskými budovami a domky pro služebnictvo. V blízkosti Hradu vzniklo i první tržiště. Za rozsáhlým lesem, kterým vedla cesta k osadě Břevnovu, založil pak biskup Vojtěch nejstarší mužský klášter v Čechách, dnes starý víc než tisíciletí, o něco později vznikl v sousedství Hradu klášter Strahovský. Kláštery byly pro život našich předků velmi důležité jako místa, kde se učilo číst a psát, kde vznikaly knihy i kroniky, kde bývaly špitály, tehdejší nemocnice.

Jak tržiště rostlo, postupně se přesouvalo od Hradu dál a dál, až našlo své stálé místo na protějším břehu Vltavy, kde je dnes Staroměstské náměstí. V těch místech stálo jen několik malých osad i jednotlivých stavení, která lemovala cesty k blízkému brodu. Přes brod museli projít všichni, kteří chtěli překročit Vltavu na cestě k Hradu. Jak to před tisíci lety vypadalo na Hradě i v podhradí, vylíčil kupec Ibrahím ibn Jakub, který Prahou projížděl v poselstvu svého panovníka: "Město Frága je vystaveno z kamene a vápna a je největším městem co do obchodu. Přicházejí sem z města Krákova Rusové a Slované se zbožím. A z krajin Turků muslimové rovněž se zbožím a obchodníci mincemi..." Jeho zpráva je nejstarší dochovanou písemnou zmínkou o Praze. V těsném sousedství tržiště vznikl ve 12. století dvůr, Týn, který sloužil jako celnice a útočiště cizích kupců. V Týně se od nich vybíralo královské clo zvané ungelt. Název cla se později ujal jako jméno pro celý Týnský dvůr.

Kromě domácího obyvatelstva se v okolí brodů a obchodních cest usazovali i cizí kupci, hlavně židovští, němečtí a románští. Spojením osad, vsí a dvorců se ze zástavby kolem tržiště na pravém břehu Vltavy stalo skutečné město, první pražské město -- Staré Město, obehnané hradbami se vstupními bránami. Dnešní Malá Strana byla jako město založena ve 13. století králem Přemyslem Otakarem II. Ze starého tržiště u Hradu se na počátku 14. století stalo město Hradčany. A Nové Město nechal podle pečlivě připravených plánů vystavět král Karel IV. Všechna tato čtyři města jsou součástí staré Prahy, Prahy Babky.

Jak Praha rostla, než nabyla své dnešní podoby, spolykala ještě hodně osad a obcí, které dříve bývaly samostatné. Pokusů o sloučení samostatných pražských měst v jeden celek bylo v historii několik, ale až do roku 1784 byla Praha čtyřměstím. Tehdy císař Josef II. sloučil pražská města pod správou jednoho úřadu, magistrátu, jehož sídlem se stala Staroměstská radnice. Jako jedna z čtvrtí bylo do Prahy včleněno i Židovské Město, nazvané na počest císaře Josefovem. V 19. století se historická pražská předměstí postupně měnila z osad v samostatná města, jejich úplnému splynutí s Prahou však bránily hradby. První se roku 1883 k Praze připojil starobylý Vyšehrad, později Holešovice-Bubny a Libeň.

Nejvíc obcí najednou bylo k Praze připojeno po vzniku Československé republiky v roce 1918. Tehdy byl přijat zákon, jímž 1. ledna 1922 vznikla tzv. Velká Praha. Tenkrát se stali Pražany obyvatelé Karlína, Kobylis, Vysočan, Břevnova, Bubenče, Dejvic, Hlubočep, Smíchova, Střešovic, Braníka, Nuslí, Podolí, Vinohrad, Vršovic, Žižkova a dalších obcí. Dnes se Praha rozděluje na městské části, kterých je přesně sedmapadesát.

Nová zástavba dávno smetla hranice a opevnění původních osad a vesnic. I když některé zbytky opevnění se zachovaly, my už je tak dávno nevnímáme. Dodnes běžně procházíme pod zčernalou klenbou Prašné brány, která byla jednou z hlavních městských bran. Pozůstatkem městských hradeb je také Hladová zeď táhnoucí se vrchem Petřína, kterou nechal jako součást opevnění Malé Strany vystavět Karel IV. Její zubatá podoba má prý navěky připomínat zuby hladových dělníků, kterým přinesla obživu. Součástí středověkého opevnění je také jeden a půl oblouku kamenného můstku vedoucího kdysi přes hradební příkop, který je k vidění v prostorách stanice metra Můstek, a samozřejmě i mostecké věže na obou koncích Karlova mostu.

Praha se ale rozšiřuje dál. Rozlévá se všemi směry jako nenasytné lidské jezero a polyká nová a nová území. My ale zůstaneme v místech její nejstarší paměti.